Můj osobní příběh

Chystaly se prázdniny, čas sportování, horské turistiky, dovolené s rodinou a radosti z cestování i pro mne, středoškolského učitele jazyků. Náhle bylo ale všechno jinak.

Při návštěvě zubního lékaře se zjistilo, že mám pod zubem v dolní čelisti zvětšenou cystu. Cysta se vyčistila a histologické vyšetření ukázalo, že obsahovala zhoubný nádor. Podstoupil jsem tedy chirurgický zákrok, aby se vyčistilo místo, kde se cysta nacházela. Pevně jsme s mou ženou věřili, že to bude už dobré, protože se jevilo, že se jedná o lokální, uzavřený tumor. Odjel jsem tedy na studijní pobyt do zahraničí a právě v tu dobu lékaři manželce oznámili, že se tím problém nevyřešil. Nádorové buňky zasahovaly dál do kosti dolní čelisti. Z pohledu lékařů bylo jediné řešení – odstranit celou polovinu dolní čelisti.

Je to šok a chvíli trvá, než se s tím člověk srovná.
Byla to těžká situace, kterou se mnou celou dobu sdílela moje žena Martina. Byla mojí oporou a oba jsme věděli, že existují i jiné síly a cesty, které lékařská věda nepoužívá.

I přes důrazné poučení lékařů o možných následcích a fatálním konci jsme se nakonec rozhodli, že tuto devastující operaci nepodstoupím. Stal by se ze mne špatně artikulující člověk se zdeformovaným obličejem. Ztratil bych tím práci pedagoga a stal bych se společensky hendikepovaným.

Odmítli jsme doporučení klasické medicíny a rozhodli jsme se jít vlastní cestou. Martina již delší dobu pracovala v oblasti emočního zdraví. Pomáhala mi, jak své tělo podporovat, věřit mu a jak posilovat toho nejdůležitějšího spojence – imunitní systém.

Oba jsme věřili, že síla pozitivního ladění je mocná a že lze touto cestou hodně změnit.

Intenzivně jsem hledal cestu přes vnitřní procesy, jak z toho ven. Začal dlouhý vnitřní dialog, otevíraly se šuplíčky vědomých i nevědomých programů z dětství a já je plnil láskou. Propojoval jsem se se svým srdcem. Častěji jsem totiž žil hlavou, než prostřednictvím svého srdce. Postupně přicházela radost a vnitřní klid.

Jezdil jsem také pro radu za panem Richardem Jislem, který mne, mimo mnohé, naučil cvičení Pangu Shengong, čínský léčivý Čchi-kung. A já jsem začal cítit jeho blahodárné účinky. Začal jsem si postupně věřit a cítil jsem, že takto je to správně.

Musím říct, že jsem paradoxně zažíval nejšťastnější okamžiky svého života. Odložil jsem strach, přijal sám sebe, a položil se do roviny důvěry v život. Miloval jsem každý okamžik a možnost vnímat proudění života mi přinášela pocit štěstí a že takto je to správně.

Naše okolí nic netušilo, protože jsme si potřebovali zajistit klid a vyvarovat se nadbytečných reakcí. Chodili jsme normálně do práce a starali se o naše tři děti. Mezi tím jsem také odjel do Peru, odkud jsem si přivezl léčivé bylinky a další zkušenost se svým vnitřním světem.

Když jsme odmítli operaci, lékaři mi řekli, že do půl roku bude nádor zpět. Už je to mnohem déle a všechna současná vyšetření ukazují, že jsem zdráv.

Přeji všem odvahu a sílu k nalezení vlastní cesty ke svému trvalému zdraví.

PH